Ráno hodně brzká vstávačka, protože musíme být už brzy dopoledne v Colombu. Jedeme tedy do Galle, tam chytáme Highway bus do Kadawatha a užíváme si rychlou jízdu po jedné ze 2 dálnic, co tu na Srí Lance mají. Jediným neduhem je to, že „luxusní“ bus tady na Srí Lance = přechlazený bus klimatizací, která se nedá vypnout. A tak se klepeme zimou a těšíme se, až z busu vystoupíme.
Po několika přestupech a vystání si více než hodiny v zácpě v Kolombu dorážíme na domluvené místo. Už po cestě nás nahánějí zprávami kde jsme a že ta přijedeme pozdě. Samozřejmě když tam přijedeme, zjistíme, že není kam spěchat, a tak si ještě dáváme snídani. Dostáváme lístky na Fifu. O fotbalu nevím vůbec nic, ale říkám si, že to bude určitě dobrá podívaná. Pak se nad tím poprvé trošku zamyslím. Sakra, Fifa je dost prestižní událost, prostě mistrovství světa, co by to dělalo tady na Srí Lance? Tak že by nějaká nominace? Moc nevěřím, že by nám na to sehnali (nebo zaplatili) lístky, vždyť tady po nás chtějí zaplatit kdejakou prkotinu. Na lístku stojí Coca-Cola Fifa World Cup Trophy Tour. Hm, začínám tušit nějakou levárnu. Zkusím se doptat strýčka Googla, a po vstupu do areálu se mé obavy ještě potvrzují.
Ve výsledku sedíme v jakémsi divadelním sále, na pódiu se vystřídá pár Srí Lanských papalášů spolu s premiérem, zazpívá se hymna a pak se za velkého pozvyžení odkryje trofej, která stejně není zdálky vůbec vidět. To je všechno. Jako jo, pro fotbalového fanatika a pro místňáky, co lobují za větší rozšíření fotbalu (tady se hraje hlavně kriket) to asi je důležitá událost, ale pro mě to fakt za vstávačku v 5 ráno, několikahodinovou jízdu autobusem a zabité celé dopoledne (jak je zvykem, tak jsem se následně dozvěděl, že do 2 hodin žádný další program není) fakt nestálo.
Tak nic, jsem alespoň v Colombu. To by se dalo nějak využít. Na procházku hlučným městem v poledním vedru moc náladu nemám, ale jdu alespoň najít nejblížší obchod s fotografickým vybavením koupit jiné baterky do foťáku, protože ty co jsem koupil v Kandy, jaksi nefungují, a taky nějaké další držáky na GoPro.
Poté se vracím a s ostatními dáváme oběd a čekáme, až bude čas odchodu a vydáváme se na Global Village.
Global Village je akce od Aiesecu, kde se sjeli všechny „pobočky“ Aiesecu z celé Srí Lanky (resp. studentské spolky, které fungují v rámci konkrétní university) a všichni EPs (tak nám tu říkají, prý tím myslí „exchange participant“). Každá skupina si měla připravit taneční vystoupení, a také tam byly stánky, kde byli reprezentanti jednotlivých zemí, kteří měli předvést nějaké tradiční věci jejich země, takže např. přivést nějaké tradiční jídlo, ukázat vlajku, něco nakreslit, ukázat tradiční předměty apod.
Tak se tam tak poflakujeme, prohlížíme stánky a ochutnáváme a seznamujeme se s lidmi z různých zemí. Jsou tam k vidění reprezentanti z Egypta, Francie, Německa, USA, Peru, ale největší množství lidí je tu z Indonésie, Taiwanu a Číny. Klepeme se na to, kdy budeme muset přede všemi 6 minut tancovat něco, co naprosto nemáme nacvičené.
A už je to tady. Musíme jít na scénu. Ach jo, to bude trapas. Vždyť neumíme vůbec nic. Spoléháme na to, že nás May povede.
Už to máme za sebou. Bylo to docela umění improvizace. Prostě něco dělej, ať to vypadá, že to byl záměr. No, myslím, že to bylo fiasko, ale hlavně, že už je to za námi.
Tak se ještě chvíli poflakujeme kolem, kecáme s lidmi, sledujeme tanečky ostatních, ale brzy to jdeme zabalit, protože nás ještě čeká několikahodinová cesta zpátky do Galle. Naštěstí jsme kousek od dálnice, tak se nemusíme prokousávat celým Colombem a za dvě hodinky už jsme doma.
