Dneska máme po delší době opět mít reálnou práci na projektu. Tentokrát se jedeme starat o mořské želvičky.
Když se dostaneme na místo, zrovna je tam nějaká parta němců, co právě vypouští želvu do moře. Když se dostaneme blíž, zjistím, že ji nevypouští, ale jenom jí „cvičí“ v mořské vodě. Je to další parta dobrovolníků, co tam pracuje.
Zjišťujeme nějaké základní informace o mořských želvách, které žijou na srí lance, a o tom, jak to tady celé funguje, a proč jsou vlastně želvy ohrožené.
Na srí lance žije v zásadě 5 rozdílných druhů mořských želv, které v dospělosti dorůstají typicky do velikosti 1 – 2 metrů. Žijí v mořích, a rozmnožují se tak, že když je samička oplodněná, vyleze na pláž, tam do díry naklade stovky vajíček, přikryje je a zase se odplácá zpátky do moře. Po cca 40 – 60 dnech se vylíhnou malá želvátka, která se odplácají do moře. Takže rodinný život u mořských želv moc nefunguje.
Mořské želvy jsou však ohrožené, a to z mnoha důvodů. Jedním z nich jsou zvířata (třeba varani), která vyhrabávají vajíčka a pojídají je. Hodně velkou zásluhu v tom má člověk – hlavně lovení želv pro maso a pojídání jejich vajíček, nebo obecně poluce moře a pláží odpadky. Třeba takový plastový pytlík v moři vypadá jako medúza, kterémi se želvy živí. Jenže plastový pytlík jim pak zacpe celé trávicí ústrojí a oni pak umírají. A další věci, jako třeba globální oteplování a tak. Koho to zajímá, ten si to určitě zjistí.
To, kde jsme byli, tak je tzv. „Sea Turtle Hatchery“, neboli líheň, kde oni uchovávali vajíčka v chráněném prostředí, aby je nikdo nesnědl/nezničil. Po tom, co se želvičky vylíhnou, tak si je tu ještě pár dní/týdnů nechají, a pak je vypouštějí do moře. Kromě toho tady mají asi 10 nádržích, ve kterých mají větší želvy. Jsou to většinou želvy, které jsou nějak zraněné/nemocné a vylejzají na pláž. Jsou tu třeba želvy, co snědly nějaké plasty, co byly poraněné od rybářů nebo od rybářských sítí, nebo jinak nemocné. Ty si tu odchytí, dají je do nádrží a potom, co se želvy uzdraví (typicky tak po 1 – 2 měsících) je zase vypouštějí do moře.
A tak jsme želvičkám v kyblíkách nosili mořskou vodu z oceánu (protože tu zatím nemají čerpadlo na mořskou vodu) a drhli jsme jim nádrže. Docela makačka, ale zase jsme pracovali všeho všudy tak 3 hodiny.
Po tom, co nás propustí, jedu do Hikkaduwa, abych si zasurfoval. Ostatní z baráku říkají, že by to rádi zkusili, a že se přidají, a tak si v Hikkaduwa dávám oběd a čekám na ostatní. Společně pak jdeme na pláž a půjčujeme si prkna.
Nakonec jdeme do vody 4 – já, Omar, Johnny a May. Jsou docela dost velké vlny. No, to není úplně dobrý, myslím, že je to dost nebezpečné pro lidi, co to nikdy na surfu nezkoušeli. Ale ostatní se nenechají zastrašit, a tak jdeme do vody. Omar se mnou už jednou byl, a tak už ví, co má zkoušet. Snaží se udržet na prkně a pádlovat, i když přes vlny mu to moc nejde. Johnny se neohroženě vydává naproti vlnám, ale ty ho pokaždé totálně smetou. Bojím se, že si dost ublíží, a že zničí prkno. Ale nemám čas to řešit, protože mnohem větší starosti mi dělá May. Není sílu ani na to udržet prkno v ruce, natožpak s tím dělat něco v moři. Jakmile udělá pár kroků, vlna jí smete a omlátí o pláž. No, chvíli se jí snažím pomáhat, aby jí to nezabilo, ale po chvíli jí beru surf na pláž s tím, ať to raději nechá na jindy, nebo se tam fakt přizabije. Jdu pomáhat Johnnymu. Každá vlna s ním cloumá, a když se snaží krýt prknem, smete ho to ještě o to víc. Tak mu alespoň vysvětluju, že držet prkno proti vlnám je to nejhorší co může dělat a ukazuju mu, jak chodit proti vlnám. Jakmile ale nestačí, tak už je to problém. Tak mu alespoň vysvětluju, jak podplavávat vlny bez prkna, ale očividně to je na něj teď moc. Tak mu radši radím, ať se vrátí na břeh a nechá to na jindy, v těhlech vlnách se fakt začínat nedá. Sám se snažím přes vlny prodrat na line-up. Bohužel i když u břehu jsou vlny velké, na line-upu pro změnu nechodí nic. Půlhodiny čekám ve vodě, a nic nechytnu. Vlny chytají akorát surfaři na reef breaku (část pobřeží, kde není písečná pláž, ale korály, které mohou být dost nebezpečné – pokud vás smete vlna na korálech, můžete se fakt ošklivě pořezat – takže nic pro začátečníky), ale na beach breaku (tam, kde je písek) to prostě nechodí. Takže dneska zase nic.
Domu vyrážíme už za setmění. Bereme bus a tuktuk domu. Před domem se ještě hádáme s tuktukáři o peníze. Domluvili jsme totiž jenom část trasy, ale Omar je potom navigoval dál – a za ten zbytek cesty si pak řekli výrazně víc. Takže rada pro všechny cestovatele – vždycky domlouvejte cenu dopředu. Pak už se to dost blbě řeší. Všichni jsou mrtví, takže padáme do postele.
