Tak dneska konečně první den reálně na projektu. Jsem na to teda zvědavý. Po tom, co ráno vstáváme brzy, ale ve výsledku čekáme přes hodinu na Dilana, vyrážíme na Jungle Beach, kde nás má dnes čekat čištění pláže – tedy úklid odpadků. Máme se tam potkat s partou, se kterou jsme byli dřív na těch rybářích.
Když jsme konečně dorazili na pláž, bylo už tak 11. Pak jsme se další hodinu naháněli s tou druhou partou. Psali jsme si, a volali, jak jsme všichni na stejné pláži, a přitom jsme se neviděli. „Kde jste?“ „Čekáme u schodů na pláž.“ Tak projdu celé schody odzdola nahoru, nikde nikdo. „Tak kde jste, prošel jsem celé schody!“ „Jsme tady, čekáme na vás.“ „Ok, tak u baru.“ Po pár minutách: „Stojím přímo před barem, kde jste?“ „Stojíme před taky před barem.“ „Sakra, to není možný, vždyť vás nevidím, jste určitě na Jungle Beach?“ „Jo, jsme na Jungle Beach“. Asi po půl hodině nahánění jsme zjistili, že jsou tu dvě pláže, obě pojmenované Jungle Beach. A tak než jsme se pustili do práce, byl skoro čas oběda. Ale i tak jsem během jedné půlhodiny sbírání stihl uvědomit spoustu věcí.
Třeba že sbírat odpadky po pláži, když tu ani nejsou odpadkové koše, není moc efektivní. Sice v ten den vypadají pláže o něco hezčeji, ale další den se to zase zanese, protože turisti (i místňáci) ani nemají, kam by odpadky házeli – tak je prostě hážou do lesa. A že by bylo mnohem efektivnější místo sbírání raději vyrobit odpadkové koše. Jenže na projektu jsme jenom dva, a budeme dělat i jiné věci, tak na to asi nebude prostor. Navíc by to potřebovalo mnohem víc promyslet a probrat s dalšími lidmi, protože by bylo potřeba na problém nahlédnout z mnohem větší perspektivy – a to, co s tím odpadem udělat, i když nebude rozházený všude po pláži a bude jen na jednom místě.
Tady totiž s odpadem neví co by. Část skončí tím, že se zahodí do moře a odplave někam mimo, takže už to není problém Srílančanů. Další zase někde zahozená v přírodě. V tom lepším (opravdu?) případě to tady místňáci zapálí na hromadě někde vedle silnice – což je jeden z důvodů, proč to tu pořád smrdí. V tom nejlepším případě se to sveze na jednu obrovskou hromadu někde za Colombem, čímž se ale problém akorát odstraní z očí, ale přetrvává dál, protože se to nijak dál nezpracovává (alespoň co já vím). V novinách z minulého roku se můžete dočíst o tom, jak se obrovská hromada odpadků zřítila a pohřbila nějaké lidi. Takže je to tady fakt velký problém. A já jsem si uvědomil, jak můžu být vděčný za to, že u nás funguje zpracovávání odpadu poměrně solidně. Je to věc, kterou si člověk moc neuvědomí, dokud funguje dobře, a dokud se nebrodí po kolena v odpadu. Tady je to bohužel vidět na každém kroku. Spousta zeleně, ale výhled zkažený odhozenými odpadky podél cesty.
No, každopádně po menším mentálním kolečku a sklizení jednoho pytle odpadků jsem se rozhodl přejít na vedlejší pláž a sejít se s druhou skupinkou. Místo sbírání ale následovalo plavání (Jungle Beach je jedna z mála pláží u oceánu, kde se dá poměrně bezpečně plavat – je totiž v zátoce, takže tam nejsou velké vlny ani silné proudy) a oběd na pláži.
Po obědě jsme si dali ještě hodinku uklízení (člověk by nevěřil, kolik se toho dá sesbírat za jedinou hodinu), selfíčko, poslední koupačku a jelo se domu.
V Galle se odpojuju a jdu se projít do mé oblíbené oázy ve městě – do Galle Fort. Narozdíl od města je tam klídek, pěkné hradby a místo smradu a hluku ze všudypřítomných tuktuků a autobusů je slyšet jen šumění oceánu. Kupuju si docela drahou „italskou“ zmrzlinu (doporučení z TripAdvisoru na levnou, ale dobrou zmrzlinu. Dobrá byla, ale levná teda moc ne) a jdu si jí vychutnat na hradby spolu se západem slunce.
Pak už jen nakoupit nějaké nezbytnosti (třeba prodlužku – z nepochopitelného důvodu je zvykem tady mít jednu jedinou zásuvku na celou místnost) a jedu domu. U večeře ještě krátky pokec a pak už hajdy na kutě.
