Den 52 - Věším surfování na hřebík

publikováno: 10. 03. 2018 | upraveno: 10. 03. 2018

Ráno opět do vody. Nedaří se mi nic chytit. Sakra, už mi to leze krkem. Asi surfování nebude pro mě to pravý, nebo já nevim. Začínám plánovat Vietnam, a když se po poledni konečně Johnny probudí, jedu s ním do Mirissy, že si alespoň vyzkouším šnorchlování, zase něco nového. Dáváme si parádní burger na pláži (další pobočka Rocket Burgeru, hooray!) a já pak zjišťuju, že tady se šnorchlovat nedá. A tak se brzy vracím na barák, abych dodělat resty. Jelikož jsem se rozhodl vypustit Thajsko, rozhoduju se, že vyzkouším potápění alespoň tady, abych zjistil, jestli má cenu se tomu pak věnovat víc. A tak se objednávám na další den. Opět je večer a já jdu surfovat. Tentokrát s sebou beru GoPro, abych měl za celou dobu alespoň nějaké video a obrázky z vody. Trošku se bojím, jestli ho neztratím, ale rozhoduju se to risknout. Bohužel se mi nepovedla sehnat plovací houbička, ale tak ho alespoň připevňuju vlascem na záložní držák, v naivním domnění, že by ho třeba mohl udržet.

Nejdřív si tak poklidně pádluju, natáčím, jak to pěkně vypádá na line-upu při západu slunce, ale dlouho nic nechodí. Zkouším chytit pár malých vln, ale to se mi moc nepovede… Wow, tahle by mohla být dobrá! Pádluju jak o život, vlna mě chytá, jupí! V následujícím momentě už jen sleduju, jak se s prknem překlápím do vertikální polohy a hlavou mířím proti dnu. Když se po několika kotrmelcích konečně dostanu s vody, hned čekuju prkno. Uf, kamera tam pořád je. V tom momentě už mi na hlavu padá další velká vlna, co mě stahuje ke dnu. Když konečně vyplavu, kamera nikde. Hm, paráda. Tak to jsem byl fakt hodně naivní. Po tom, co mě následující vlny ještě trošku přitopí nějak ztrácím chuť a jdu zpátky na barák. Tam potkávám nového hosta z neměcka, tak spolu jdeme na večeři a večer zakončujeme kecáním na střeše baráku, s parádním výhledem na hvězdy.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *