Dneska jsme měli jít přednášet do školy, ale opět posunuto. A tak se ráno jdu projít (kam jinam než na hráz), pak chvíli spím, protože jsem úplně vyřízený. Vyřizuju staré zprávy a e-maily, pak jdeme s klukama na oběd, a než se naděju, už je skoro večer.
Najednou mi pípne mobil. Zpráva od tuktuk rentalu. Co mi chtějí? Vždyť už je všechno vyřešeno. Asi chtějí nějaký feedback. Otevřu zprávu a tam fotka mojí peněženky. Wait, what? Jsem zmatený. Neotevřel jsem náhodou místo toho galerii? Ale vždyť pěněženku jsem si nefotil. Znovu všechno kontroluju. Ano, právě mi přišla zpráva od tuktuk rentalu s fotkou mojí peněženky. „Co s tím máme dělat?“, přijde mi vzápětí. Pořád nemůžu uvěřit svým očím. Co by dělala v tuktuk rentalu. Vždyť jsem ji měl s sebou ještě v autobuse. Vždyť jsem s ní platil!
No, po ještě několika nevěřícných zprávách, kdy se opravdu potvrdilo, že to není halucinace a že mají mojí peněženku, jsem se domluvil na předání a začal skákat radostí, a hned vzápětí odblokoval obě karty (Equa bank má geniální funkci „měkkého“ zablokování – do 24 hodin se dá karta ještě online odblokovat). Ukázalo se, že jsem ji opravdu ztratil v autobuse, ale mimo peněz a karet jsem si ještě do peněženky složil získaný řidičák (což jsem si ani neuvědomil), a nějaká hodná duše si přečetla, že byl vydaný v Mt. Lavinia. Zřejmě asi znal místní tuktuk rental, a tak mi ji tam přinesl, jestli náhodou neví, co s tím. Nutno dodat, že peněženku jsem ztratil téměř na druhém konci autobusové trasy, necelou hodinu odtamtud.
A tak si jdu večer vyzvednout s nadšením peněženku. To je fakt zázrak. Peníze tam (samozřejmě) nebyly, ale jinak obě platební i SD karty tam zůstaly. Paráda!
