Dneska jsme měli jet do deštného pralesa Sinharaja. Opět se změnil těsně nad ránem program a jedeme místo toho do Deniyaya deštného pralesa, který je mnohem menší, ale blíž. Tuším souvislost s tím, že jsem včera večer Dasunovi nadhodil, jestli si je opravdu jistý, že to za jeden den do Sinharaja forestu stihneme. No, vzhledem k předchozím zkušenostem s programy od Aiesecu tentokrát raději nemám velká očekávání.
Naštěstí. Neříkám, že to bylo vyloženě špatné, ale po týdnu stráveném objížděním nádhernou přírodou mi to už přišlo jen jako další les, kterým jsem už prolézal. Prý je výjimečný svoji biodiverzitou, což jsem ale nedokázal moc ocenit, protože na první pohled je to pro mě jenom spousta druhů zeleně, průvodce neuměl téměř vůbec anglicky, nikdo jiný o tom taky nic nevěděl, a signál tam taky nebyl. A tak jsem s ostatními procházel lesem, kde ale místo kochání se přírodou bylo ale hlavní činností strhávání pijavic, které se na nás lepily při každém kroku. Zjistil jsem, že jít v žabkách je ve výsledku nejlepší (i když se to zdá na první pohled nelogické), protože pijavice se vám dostanou všude. Takhle je alespoň vidíte. Christině se pod oblečením vyšplhala až na pupek. Když jsme jí říkali, že má celé tričko od krve, tak si myslela, že je to od nějakého ovoce (i když žádné nejedla), jak tomu nemohla uvěřit.
Ke konci výletu to vypadá konečně na nějaké pozdvižení – vodopády. Super, na koupačku se těším, je strašné vedro. Jenomže zjišťujeme, že tady se koupat jaksi nedá (není nikde hluboká voda), a když se s Johnnym okamžitě vrhneme šplhat po kamenech, ozve se nám za zády píšťalka, ať hned slezeme, že je to nebezpečné. Tohle fakt nebezpečné není, kdyby viděli, co za šílenější kousky jsme předváděli…
A tak si spravujeme s klukama chuť alespoň večer při parádním burgeru. V burgrárně potkáváme druhého nejsilnějšího Srí Lančana (první je prý jeho trenér). Než stihnu pochopit, co se to sakra děje, už si s Johnnym mění trička. Potom ještě hasíme žízeň pivkem na hradbách v Galle Fort. Po tom, co se Omar s Johnnym zhádají o tom, jestli Čína je nebo není svobodná země, se rozhodujeme to zabalit a jdeme spát.
